Můj příběh

Můj příběh

Kdo vlastně jsem...

Jmenuji se Martina Perry, jsem Montessori učitelka, máma dvou dětí a především, jsem citlivka. 

Dnes svou citlivost vnímám jako svůj dar a jsem za ni vděčná. Využívám ji při své práci s předškolními dětmi a rodiči v Montessori školce, při vedení učitelského týmu, ale především s dětmi vlastními, které obě tento povahový rys dostaly do vínku. 

Z vlastní zkušenosti vím, že vysoká citlivost se může jevit jako překážka, slabost nebo něco, čeho bychom se raději zbavili.

Právě díky svým dětem jsem pochopila, že v citlivosti se skrývá obrovská síla. Má cesta k tomuto poznání nebyla krátká a občas jsem se musela prodírat hustým trním. Ale stálo to za to! 

 

Cesta trním do růžové zahrady

Citliví lidé a obzvláště citlivé děti mají specifické životní potřeby, které je třeba naplnit, aby se citlivost mohla rozvinout v sílu, která nás vrací k sobě, ke své podstatě a vnitřnímu klidu. Trnitá cesta se proměňuje v šípkový keř plný poupat a vzápětí v rozkvetlou růžovou zahradu.


Nejde však o žádný zázrak ze dne na den. Je to cesta. Cesta do vašeho nitra, k vašim dětem. Cesta, která vás možná chvílemi přetaví v alchymistově kotlíku a dovede do krajin, o nichž jste neměli ani tušení.


Jenže - možná právě proto máte vysoce citlivé dítě.


Má cesta

grand teton flowers, wyoming, usa

Opět na cestách

statue of liberty, landmark, liberty

 

 

Mé děti jsou mí nejlepší učitelé.